Résumé:
Studie se zabývá domestikací, jedním z charakteristických rysů raných českých obrozenských překladů. Tehdy hrály překlady důležitou roli, zastupovaly dosud neexistující žánry v původní literatuře a poskytovaly pro ni modely. Od dvacátých let čtenáři rostoucí střední třídy vyžadovali zábavnou beletrii. Mnohé z těchto překladů byly volné adaptace až plagiáty soudobé německé populární beletrie, jak dosvědčuje ve svých memoárech Karolina Světlá. Práce analyzuje dva typické příklady v překladech z angličtiny, Jungmannův překlad básně Elegie na hrobkách veských od Thomase Graye a překlad jedné z Dickensových Bozových črt od Jana Kašky. Příklady dokládají jak domestikované básně a prózy zachovaly původní zápletku a lokalizovaly postavy a prostředí.