Abstract:
Nebojíme se tvrdit, že velkou část českých didaktiků fyziky v současné době trápí (mimo jiné) naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (nazýváno též Strategie 2030+. Konkrétně pak její dva vybrané aspekty – značně ožehavé téma revize Rámcových vzdělávacích programů (dále označujeme RVP) a plánovaná reforma přípravy budoucích učitelů. Aktuálnost a důležitost těchto otázek je zřejmá. Úpravou již prošel Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) i Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) a školy, které vzdělávají žáky v příslušných oborech vzdělávání, musí na tuto změnu povinně zareagovat v nejbližších letech. Čerství absolventi učitelsky zaměřených studijních programů se tak s revizí budou zcela jistě bezprostředně potýkat. Reforma přípravy budoucích učitelů je pak tzv. evergreen českého školství. Situace je pro didaktiky o to nepříjemnější, že změny ve struktuře vysokoškolských studijních programů není snadné realizovat příliš pružně, neboť akreditační procedura není vůbec snadná a představuje velkou administrativní zátěž. Pro některé univerzity je sice akreditační proces jednodušší, pokud mají v dané oblasti vzdělávání institucionální akreditaci, ale například bakalářské studijní programy se zaměřením na přípravu budoucích učitelů mají běžně akreditaci i na deset let, takže nelze předpokládat, že by vysoké školy hromadně přetvářely studijní programy předčasně. Vysoké školy (didaktici) si tedy musí často poradit v rámci platné struktury předmětů daného programu. V tomto článku bychom tedy rádi trochu podrobněji popsali rámec změn, které jsme výše uvedli, a představili, jak u nás na katedře (alespoň částečně) s naznačenými problémy pracujeme.
