Resumen:
Příspěvek se zabývá opomíjenými didaktickými problémy ve vysokoškolském vzdělávání, které jsou spojené s nadužíváním digitálních technologií a jejichž vyžadování lze chápat jako kolonizaci původního akademického světa technologickou a ekonomickou mocí. Autor vychází z dvacetileté zkušenosti s vysokoškolským vzděláváním na pozici studenta i učitele. Pozornost je věnována práci se zdroji informací, využíváním e-learningu a prezentací ve výuce, které jsou na jedné straně považovány za projev modernizace, ale zároveň je možné je vnímat jako projev úpadku tradičního akademického vzdělávání. Stěžejní otázkou je zde smysluplnost využívání digitálních technologií ve výuce a důsledky tlaku na jejich využívání ze strany „systému“ (vedení vysokých škol, akreditačních institucí či pořadateli konferencí) i studentů. Jejich nadužívání je hodnoceno jako důsledek manažerismu ve vzdělávání, projev podporující závislost moderní společnosti na digitálních technologiích, ohrožení pracovních míst akademiků i kvality vzdělání absolventů při aplikaci principů mcdonaldizace.
