Resumen:
Příspěvek se zabývá prozaickým dílem Jana Balabána. Zaměřuje se především na rozpory mezi idealizovanými představami o rodině a vztazích v ní a „realitou“ fikčního světa, která těmto představám neodpovídá. Metodologický příspěvek vychází z antropologie literatury, především z pojetí Wolfganga Isera (literatura jako médium umožňující antropologickou zkušenost, která je jinak nedosažitelná), ale zohledňuje také sociologické teorie Zygmunta Baumana zahrnující tekutou modernitu a fixované a čisté vztahy Anthonyho Giddense.