Abstrakt:
Riziko akutního ozáření větší části populace stoupá a s ním i potřeba vyvíjet nové metody, které by mohly poskytnout rychlé posouzení obdržených dávek za použití moderních vysoko-kapacitních technologií. Současně vzrůstá i zájem o vývoj nových biomarkerů umožňujících kategorizaci ozářených osob, které by mohly být použity v epidemiologických studiích, a umožnily korelovat odhadované přijaté dávky s následným dopadem na zdraví pacienta. Cílem této studie bylo shrnutí aktuální literatury zaměřené na biologickou dozimetrii, jmenovitě biomarkery expozice ionizujícímu záření. Stručně popisujeme aktuální poznatky v oblasti radiační genomiky, metabolomiky a proteomiky. Ačkoliv většina studií, které poskytly mnoho užitečných informací, byla prováděna na zvířecích modelech, nejdůležitějšími testy zůstávají studie prováděné na lidských (onkologických) pacientech. Autoři se zabývají různými biologickými materiály, které lze použít pro predikci účinku záření. Plasmatické proteiny se zdají být pro tento účel ideální. Z celé řady kandidátních markerů je velmi slibným kandidátem feredoxin-reduktáza (FDXR), která byla v několika biodozimetrických studiích potvrzena jak na úrovni lidského genu, tak proteinu.
