Abstract:
De juribus regiis silvarum (O právu královských lesů) je součást neuskutečněného ústavního projektu pro české království z poloviny čtrnáctého století (Maiestas Carolina), které je obvykle interpretováno jako právo na ochranu královských lesů jako zdroje králových příjmů před žháři a jinými narušiteli. Článek navrhuje nové interpretace této regulace s ohledem na provázanost královských lesů s ústavním mýtem nezcizitelnosti království. Zdůrazňuje, že poslání královských lesů při ochraně divokého (stromů, šelem, psanců) není založena pouze na úctě ke královu slovu, ale též na ohraničení krajiny před intenzivním technickým využitím pomocí robustní hmotné, vojensko-byrokratické infrastruktury (hrady, silnice ...), která pomohla ustavit lesy jako autonomní atribut suverenity království. Zaměřuje se na specifickou legitimizační funkci monumentální krajiny královských lesů z hlediska heterogenního prostoru a právního pluralismu v království, kontrastující s národní teritorialitou a metaforikou domu v moderním pojetí státní suverenity. Článek dále analyzuje zvláštní societární uspořádání lesního soudu v Maiestas Carolina, který představuje jedinečnou konfiguraci řešení sporů mezi různými právními oblastmi a mikro-suverenitami situovanými v krajině království.
