Resumen:
Antropologická i právní literatura často uvádí, že antropologie práva je hraniční disciplínou mezi sociální antropologií a právní vědou. Ostrá hranice mezi právem a kulturou je z tohoto hlediska nepostradatelným předpokladem pro hladkou interdisciplinární spolupráci sociálních antropologů a právních vědců stejně jako pro jakoukoliv kombinaci etnografických dat s právními analýzami. Tento článek naproti tomu předkládá tezi, že taková společná úsilí vyžadují mnohem propracovanější porozumění vzájemných vztahů těchto disciplín, připomínajíce jejich propletené disciplinární počátky. Sociální vědy a sociální antropologie zvláště se historicky etablovaly jako reflexivní empirické obory soustavným překračováním prostorových a temporálních limitů západní (právní) ortodoxie. Antropologie práva je z toho důvodu chápána jako svébytné vědecké zaměření, jež chápe právo jako problém druhého. Za svou sourodost s antropologií a sociálními vědami přitom platí nesourodostí s právními vědami, byť se mohou jevit jako více příbuzné disciplíny
