Résumé:
Studie se zabývá složitou dynamikou krizových situací a zkoumá jejich mnohdy přehlížený potenciál pro růst a vývoj. Konkrétně zkoumá souběh tří impulsů: krize osobních interakcí způsobený koronavirem, proměnlivé a vzájemně se prolínající digitální a fyzické krajiny našich životů a intenzivní kontakty s rozmanitostí a odlišností. Tyto krize zpochybňují všední samozřejmosti, rozvolňují strukturu „normality“, narušují konvenční pohledy na svět. V chaosu a ambivalenci, který to přináší, se skrývá též příležitost k hluboké sebereflexi a mezilidskému dialogu. Na místo podléhání strachu a nejistotě je možné na ně pohlížet jako na výzvy otevírající možnost transformace. Diskomfort lze využít jako východisko pro sebepoznání, vzájemnou otevřenost a snad i porozumění.