Resumen:
Předkládaný příspěvek se zaměřuje na představení metodického konceptu klíčové role historickogeografických faktorů ve vývoji středověkých a raně novověkých měst, a to na příkladu královských měst v Čechách. V popředí zájmu je výrazná podmíněnost městského vývoje historickou krajinou, již je možno uchopit jako základní platformu, od jejíhož poznání a případné rekonstrukce lze úspěšně rozvinout středověký a raně novověký urbánní výzkum usilující o potlačení roztříštěnosti výkladu městských dějin a vytvoření podmínek pro syntézy založené na funkčních srovnávacích dějinách měst. V této souvislosti jsou účelně využity i poznatky ze systematického výzkumu středověkých a raně novověkých kanceláří královských měst v Čechách, jejichž závěry velmi efektivně napomáhají ke komplexnímu výzkumu našich urbánních dějin: stanovením úrovně kancelářské činnosti poměrně spolehlivě odrážejí v době středověku a raného novověku prosperitu určitého královského města, chápaného ve vší komplexnosti nejen jako integrální součást (středo)evropských, státních, zemských a regionálních dějin, ale zkoumaného současně lokálně jako město v krajině. Výzkum však nutně využívá poznatky i dalších historických disciplín, bez jejichž zapojení by nebylo možné města zkoumat v kontextu politických, náboženských, hospodářských a kulturních souvislostí v nejširším slova smyslu a sledovat externí i interní vlivy na městský organismus a jejich dopady v pozitivním či negativním slova smyslu.
