Résumé:
Text se zaměřuje na fungování denních stacionářů v situaci mimořádných opatření a nouzového stavu vyplývajících z pandemie Covid-19. Hlavním posláním denních stacionářů je předcházet u osob se zdravotním postižením sociálnímu vyloučení a institucionalizované péči. V průběhu pandemie docházelo k uzavírání uvedené služby, případně k omezování provozu. Text představuje dílčí výstupy kvantitativního výzkumu, který se zaměřuje především na zjiš-
tění, jakým způsobem fungovaly denní stacionáře v období pandemie, jaké dopady měla tato situace na klienty, na neformálně pečující i na personál. Data byla sbírána prostřednictvím vlastního dotazníku, který byl vytvořen na základě kvalitativního předvýzkumu. Z výsledků šetření vyplynulo, že denní stacionáře z hlediska provozu služby v mimořádných podmínkách nejvíce tížil nedostatek srozumitelných informací a metodické podpory poskytovatelů služby,
nedostatek personálu a jeho vyčerpání. Nemožnost pracovat na individuálních plánech klientů s sebou v důsledku přineslo ztrátu dosažených kompetencí klientů a zhoršení jejich psychického a fyzického zdraví. Z výsledků šetření vyplývá, že v průběhu pandemie se uživatelé denních stacionářů zcela nebo částečně ocitali mimo institucionální odbornou podporu, podpora chyběla i neformálně pečujícím osobám (uzavření denních stacionářů, omezení provozu služby, nepřijímání nových klientů).
