Resumen:
Cílem této studie je fenomenologická interpretace toho, co bývá považováno za zásadní „epistemologický problém“ biologických spisů Adolfa Portmanna, totiž jeho teze o neadresnosti vlastních jevů sebeprezentace organismů.1 Fenomenologie a Portmannova biologie se zásadně odlišují v tom, co chápou jako jev, avšak na metarovině těchto odlišných koncepcí jevu, tj. na rovině výkladu smyslu jevení, se Portmann fenomenologii naopak znatelně přibližuje. Týká se to právě, jak chceme ukázat, důrazu na neadresnost vlastních jevů. V této studii nejprve popíšeme rozdíl v pojetí jevu, který Portmann chápe jako zjev, zatímco fenomenologie jako vjem. Na tomto základě se pak ve druhé části zaměříme přímo na fenomenologickou interpretaci Portmannova rozlišení mezi adresnými a neadresnými jevy a ve třetí části na popis analogií mezi koncepty neadresnosti a neviditelnosti.
