Résumé:
Cíle. Učitelství je považováno za stresující povolání, ale dosud nebylo zkoumáno, jak stresory ve školách vnímají samotní učitelé a zda souvisí s jejich individuálními charakteristikami a vyhořením. Soubor a metody. Výzkumu se zúčastnilo 594 učitelů 6. – 9. ročníků ze 118 škol. Účastníci v online dotazníku odpověděli na otevřenou otázku, co považují za nejdůležitější problémy, se kterými se ve škole potýkají, a vyplnili škálu měřící vyhoření. Otázky a hypotézy. Výzkum zachytil, jaké typy stresorů ve škole učitelé vnímají. Poté ověřoval, zda jednotlivé stresory a jejich počet souvisí s pohlavím, socioekonomickým statusem, délkou praxe a vyhořením učitele. Analýzy. Použitý byl smíšený výzkumný design. Stresory byly identifikovány tematickou analýzou a souvislosti mezi proměnnými byly ověřovány pomocí statistických testů. Výsledky. Učitelé považují za stresory ve škole tyto oblasti: problematické vztahy s rodiči (31 %), nevhodné chování žáků (29 %), nefunkčníkoncepce (27 %), nemotivovanost žáků (23 %), nedoceněnost školství (22 %), zahlcení administrativou (22 %), špatnou rodičovskou výchovu (17 %), nezvládnutou inkluzi (13 %) a nekolegiální klima (8 %). Ve svých odpovědích zmiňovali průměrně dvě oblasti. Ženy si častěji než muži stěžovaly na nevhodné chování žáků. Socioekonomický status s vnímáním stresorů nesouvisel. Učitelé s delší praxí si méně často stěžovali na nevhodné chování žáků a nekolegiální klima a uváděli menší počet stresorů. Učitelé s vyšší mírou vyhoření uváděli častěji problematické vztahy s rodiči a vyšší počet stresorů. Limity. Přestože může být zobecnitelnost výsledků studie omezena na populaci učitelů 6. – 9. ročníků v ČR, výzkum přináší nové vhledy do nároků učitelské profese.
