Abstrakt:
V článku se pokusíme o stručné zhodnocení přístupu k Ježíšovu vzkříšení u čtyř významných německých autorů. Bez nadsázky můžeme říci, že se jedná o vlivné konkurenční přístupy k velikonoční problematice. Zahajujeme slavnými velikonočními tezemi Hansjürgena. Verweyena (nar. 1936) a navazujeme sondou do myšlení Hanse Kesslera (nar. 1938) - v současnosti nejvýznamnějšího představitele modelu tzv. vzkříšení ve smrti. Kessler oponuje Verweyenovým tezím a předkládá svůj vlastní přístup k velikonoční problematice včetně antropologických a eschatologických implikací a konsekvencí. Verweyenův kritik Kessler je sám následně vystaven kritickému tlaku Josepha Ratzingera (nar. 1927), který v našem textu dostává prostor právě jako vyprofilovaný kritik modelu Auferstehung im Tode („vzkříšení ve smrti“). Cílem našeho snažení je komparace přístupů jednotlivých autorů: Ratzinger polemizuje s Kesslerem, ten zase s Verweyenem. Čtveřici doplnil vždy polemický, provokativní a originální Klaus Berger (1940- 2020). V předkládaném textu se pokusíme stručně zhodnotit přínosy a limity jednotlivých autorů ve věci velikonoční problematiky, a to vždy ve vazbě k ostatním, ať už výslovné, či implicitní.
