Аннотации:
Společnost složená z ateistů byla v raném novověku považována za nemožnou, neboť panovalo všeobecné přesvědčení, že na slovo ateisty se nedá spolehnout, protože se nebojí posmrtného trestu. Ateisté nemohou tedy dlouhodobě spolupracovat a vytvořit společnost. Jako první polemizoval s tímto přístupem Pierre Bayle, jeho žák Bernard Mandeville však o padesát let později jeho stanovisko odmítl. O upřímnosti argumentů vznášených v souvislosti s otázkou ateismu koncem sedmnáctého a počátkem osmnáctého století je však možné vždy pochybovat, protože ateismus byl v té době trestný postoj a nikdo se k němu veřejně nehlásil. Proto někteří ateisté psali z předstíraně teistických pozic a svými záměrně slabými argumenty, jimiž podporovali Boží existenci, víru naopak podrývali, jak ukazuje případ Anthonyho Collinse. Ovšem ateismus takových autorů není možné prokázat z jejich publikovaných textů, ale jedině z jiných dokumentů a vzpomínek jejich současníků. Právě takový metodologický přístup nám při analýze koncepcí Pierra Bayla a Bernarda Mandevilla umožní dospět k novým závěrům ohledně jejich představ o fungování náboženství ve společnosti.
