Resumen:
Mezi představitele filosofické antropologie bývá řazen také švýcarský biolog a zoolog Adolf Portmann. Studie zkoumá legitimitu tohoto zařazení prostřednictvím analýzy filosofické relevance Portmannova myšlení, a to na příkladu dvou nejznámějších motivů jeho díla: jednak původního a objevného konceptu „extra-uterinálního“ prvního roku života lidského mláděte v tzv. sociálním uteru, jednak převzatého koncept „niternosti“, který je charakteristický pro všechny živočichy. Během „extra-uterinálního“ roku lidské mládě postupně vrůstá do lidského světa prostřednictvím osvojování tří základních lidských rysů. Jde o vzpřímené držení těla, které osvobozuje ruce a vede k zaujetí frontální pozice vůči nyní se otevírajícímu světu, dále o osvojování si řeči prostřednictvím slov a znaků a konečně o rozvíjení „technické“ inteligence či jednání na základě vhledu. V těchto třech výlučně humánních formách vedení života se podle Portmanna rovněž demonstruje i „niternost“, která je typicky lidským způsobem sebe-manifestace. Na základě definování souvislostí obou výše zmíněných Portmannových konceptů by bylo možné koncipovat takové určení člověka jakožto osoby, které by se stalo fundamentálním prvkem klasicky pojaté filosofické antropologie. Toto určení však Portmann sám nikdy nevypracoval, a zůstává tedy v odborné literatuře doposud pouhým desideratem.
