Resumen:
Ve své studii se autor zabývá situací katolické teologie v době tzv. normalizace v Československu, která je chápana jako vědecká disciplína a vzdělávací rámec pro výchovu kněží. Nejprve rozebírá situaci a postavení katolické teologie obecně a v českých zemích zvláště ve 20. století. Následně postupně analyzuje institucionální a personální rámec a jeho masivní ochuzení v době komunistického režimu, klíčovou roli katolického exilu pro udržení kvality teologického myšlení, stejně jako roli nelegálních struktur teologického vzdělávání, včetně tzv. skryté církve. Za největší dílo české katolického teologie té doby pokládá liturgickou reformu. Doba normalizace poškodila rozvoj české katolické teologie mnoha způsoby, z nichž mnohé dodnes nebyly překonány.
