Resumen:
Oprese chudých žen obecně nabývá v neoliberální společnosti specifické podoby, protože k tradičnímu tlaku spojenému s ženskou pečovatelskou rolí se přidává útlak odvozený od jejich závislosti na sociálním systému. V tomto útlaku může hrát důležitou roli sociální práce, protože se stává jako jedna z „psy“ profesí nástrojem dohledu nad plněním ženské pečovatelské role a zároveň má za cíl odrazovat ženy od závislosti na systému dávek. Cílem textu je reflektovat rizika oprese ze strany sociální práce vůči ženám samoživitelkám v kontextu kulturní politiky neoliberálního státu. Prostřednictvím analýzy díla Michela Foucaulta byly hledány technologie moci sloužící ke kontrole lidí, jejichž vykonavatelem se stává i sociální práce. Ukázalo se, že při posouzení situace klientek a hledání jejího řešení hraje roli prosazování představy člověka jako homo oeconomicus, mezi další významné techniky patří iluze neutrálního vědění profese, povinnosti zpovědi a doznání, třídění v roli gatekeepera, kontrola času a kontrola pravidel.
