Rituální kutilství: svépomocná cesta za smyslem

Abstract

Studie načrtává téma rituálního kutilství jako kreativní schopnosti improvizovat v situacích výrazné konfrontace s mnohohlasem životních preferencí a idejí. Teoretickým východiskem pro tento pohled je koncept divokého myšlení Clauda Lévi-Strausse. Rituální kutilství se zdá být svéráznou cestou za smyslem či spirituálním prožitkem navzdory vědecko-technicky orientovanému světu, v němž je obojí externalitou. Zvláštní pozornost je věnována tématu mladých lidí, kteří intuitivně zkoumají, jak ve světě bez závazných autorit a iniciačních rituálů dospět. Text v tomto ohledu nejvýrazněji odkazuje k myšlenkám Umberta Galimbertiho, které zasazuje do rámce prací dalších autorů. Jakkoli jsou tyto svépomocné iniciace mnohdy problematické nebo i tragické, při detailnější analýze se zároveň zdají být pochopitelné a beze sporu zahrnují potenciál liminálního prožitku, v němž se ve vzájemné synergii propojují různé položky komplexní lidské existence.