Abstrakt:
Teoreticko-empirická studie je prostřednictvím královéhradecké části projektu Adopce na dálku zacílena na fenomén individuálního humanitárního darování. Ústředním principem studie je transkulturní koncept (Burda), který propojením kulturně a filozoficky antropologické perspektivy s personalismem (Clarke) usiluje jak o analýzu v horizontálním slova smyslu – tedy porozumění sociokulturní diverzitě, tak o zachycení vertikálního metafyzického rozměru, který jednotlivé sociokulturní kontexty překračuje. Jako konceptuální opora je využita „sociální konstrukce reality“ (Berger a Luckmann). Načrtnutí hlubšího vhledu do motivací dárců a charakteristik projektu prostřednictvím „zakotvené teorie“ (Strauss a Corbin) vychází z kvalitativních polostrukturovaných rozhovorů a zúčastněného pozorování. Studie identifikuje aspekty ne/přispívající k naplnění záměrů projektu, zejména problematiku ne/existujícího vzájemného vztahu českých dárců a obdarovaných indických dětí, jenž má přímou souvislost s ne/úspěšným úsilím o kultivaci otevřenosti vůči „druhému“ a dialogu „navzdory“ odlišnostem.
