Banalita zla podle Václava Havla

Abstract

Studie se zabývá analýzou fenoménu davu v díle Václava Havla. Tento fenomén zkoumá jako kulturně-strukturální skutečnost ve snaze ho poodhalit pomocí analytického nástroje mimetické teorie kultury René Girarda. Girardova teoretická východiska, která jsou zásadní kritikou davu, předpokládají metodologickou konverzi reflektujícího subjektu. Současně problematizují jakékoliv schématické rozlišování autentického autonomního jednání, protože demaskují mimetickou povahu celé kultury. Díky tomu pomáhají hlouběji porozumět struktuře Havlova absurdního světa, ve kterém se mýtus produkovaný systémem a mocí stává všeprostupujícím autoritativním imperativem. Dále nám umožňují nahlédnout vnitřní povahu dynamiky perzekučního mechanismu, který je v Havlových hrách markantně přítomen, a nastínit příčiny toho, proč je označenému nepříteli přičítána zodpovědnost za chaos, ne-řád nebo nepořádek provázející období nějaké krize. Hlavním žalobcem nevinné oběti je totiž struktura stereotypů kolektivního vědomí a nevědomí, na které se jako jedinci mimeticky podílíme. V neposlední řadě studie kriticky nahlédne možnost Havlova rozlišování mezi životem v pravdě a životem ve lži.