Abstrakt:
Charvátskohlaholské rukopisy představují velmi důležité prameny nejen pro studium překladové literatury. Mnohé z charvátskohlaholských textů, představujících překladovou literaturu, vycházejí z řeckých předloh, a svými kořeny jsou tak nepochybně spjaty s písemnictvím velkomoravským. Slovní zásoba charvátskohlaholských textů obsahuje některé lexémy, které bývají z hlediska klasické staroslověnštiny klasifikovány jako archaismy, k těmto archaismům patří mj. grécismy, mezi nimi také lexém ijerějь („kněz“). Tento grécismus je překvapivě též součástí charvátskohlaholských překladů podle latinské předlohy. Kromě charvátskohlaholských překladů biblických veršů z latiny je lexém ijerejь/ijerějь spolu se svými deriváty doložen i v charvátskohlaholských překladech Husova Výkladu desatera přikázání a v překladu textu Jana Husa v jeho homilii na 13. neděli po letnicích. Vzhledem k tomu, že se jedná o dva typy překladů s výskytem grécismu ijerejь/ijerějь - překlad biblického textu z latiny a překlad staročeského textu do staré charvátštiny -, které jsou navíc svým vznikem časově i lokálně vzdálené, je třeba předpokládat, že tento grécismus nebyl pouze součástí idiolektu jednoho překladatele. Nejspíš tvořil součást slovní zásoby charvátských hlaholitů už od dob nejstarších, snad už z období předcyrilometodějského.
