Abstrakt:
Svébytné pojetí biologie spojené se jménem švýcarského zoologa Adolfa Portmanna (1897–1982) patří k nejzajímavějším naukám o živé přírodě 20. století. Její rozporuplnost dokládá mimo jiné ta skutečnost, že ačkoli tato teoretická koncepce nebyla soudobou biologií akceptována, stále zůstává v centru zájmu představitelů řady jiných, především filosoficky orientovaných disciplín (jako jsou např. filosofická antropologie nebo estetika). Naše zkoumání vyjde od vnitřního napětí nauky, která byla ignorována jako reforma vědy, ale zůstává nadále intenzivně studována jako nepřiznaná filosofie. Na diskusi centrálních pojmů „tvaru“ a „vlastního jevu“ se pokusíme ukázat, že nejvýstižnějším pozitivním označením oné zvláštní pozice Portmannovy morfologie je její hermeneutická povaha. Ačkoli Portmann sám odsouval filosofické aspekty svých objevů spíše do pozadí, uvidíme, že ve středu jeho biologického projektu stála specifická hermeneutická teorie smyslovosti, bez jejíhož převzetí lze celý podnik obnovy morfologie jen obtížně zhodnotit.
