Co dělá člověka člověkem? "Povaha" versus "potrava"

Abstract

To, jaký člověk je a co dělá, může být věcí jeho "povahy" (nature) nebo věcí toho, co se během dosavadního života naučil - součástí jeho "intelektuální potravy" (nurture). Toto rozdělení nabývá velmi konkrétní podoby, zejména podíváme-li se na člověka jako na výtvor evoluce; a v literatuře se o něm vedou obsáhlé diskuse. Po počátečním příklonu k určující roli "povahy" (člověk by měl být silně geneticky determinován podobně jako jiní tvorové) se nyní začínají do hry vracet názory, že za mnohé z toho, co děláme, může spíše kultura než genetika, a tedy spíše "potrava" než "povaha". V tomto článku argumentujeme, že ač člověk je, tak jako jiní tvorové, geneticky determinován, jeho specifickou geneticky danou zdatností je bezprecedentní flexibilita chování, která vede k tomu, že souvislost mezi jeho specifickými projevy a jeho genetickou výbavou je nesrovnatelně volnější než u jiných živočichů. (Člověk je "předurčen k nepředurčenosti"). A kulturu můžeme z tohoto úhlu pohledu vidět jako cestu, jak chování normalizovat a uvést do "standardních" kolejí, tam, kde je přílišná flexibilita na obtíž. To souvisí se specifickou rolí, které u nás lidí hrají pravidla.