K emotivnosti diskurzních markerů ve spontánní mluvené komunikaci

Abstract

Při stylové analýze textů spontánní mluvené komunikace hraje významnou roli funkční charakteristika tzv. diskurzních markerů – jazykových výrazů (slov nebo slovních kolokací), které jsou nositeli primárně pragmatických informací. Při popisu diskurzních markerů se vždy zdůrazňuje jejich polyfunkčnost. Jeden výraz v závislosti na kontextu, strukturní pozici v replice a zejména v závislosti na zvukové realizaci plní zpravidla více různých funkcí, interakčních i textových. Příspěvek je zaměřen na analýzu vybraných diskurzních markerů z hlediska jejich funkce expresivní a emotivní. Využití diskurzních markerů jako signalizátorů emocionálních postojů mluvčího je spojeno zejména se třemi procesy: s jejich zvukovou aktualizací, reduplikací (opakováním) a kumulací (vytvářením víceslovných markerů). Analýza vychází z autentických dat získaných prostřednictvím Českého národního korpusu, konkrétně ze zvukových nahrávek spontánních dialogů (a jejich přepisů) z korpusu mluvené češtiny ORAL v1.