Laténský hrob č. 35 z Dobré Vody (okr. Jičín) ve světle nových archeologických, antropologických a archeozoologických zjištění

Abstract

Pohřebiště v Dobré Vodě, okr. Jičín, naleží v rámci východočeského regionu k nemnoha rozsáhleji prozkoumaným a lépe poznaným laténským nekropolím, byť k jeho odkryvu došlo již na přelomu 19. a 20. století. V areálu Čelišovy cihelny zde bylo mezi léty 1887 a 1904 v souvislosti s těžbou cihlářské hlíny narušeno a částečně prozkoumáno minimálně 35 laténských hrobů, předpokládá se ovšem, že jejich reálný počet byl vyšší. Poslednímu ze zachycených hrobů, který v roce 1904 odkryl a zdokumentoval L. Domečka bylo při pozdějším souborném zpracování pohřebiště přiděleno číselné označení 35. Podle Domečkou zaznamenaných informací, stejně jako původních evidenčních sbírkových karet měl uvedený hrob obsahovat kromě lidského skeletu ještě dvě železné spony, keramickou nádobu a také masitý milodar v podobě „srnčí nohy“. Převážná část nálezů, ovšem byla po dlouhou dobu nezvěstná. Bádání tak dosud mohlo vycházet pouze z jediného dohledatelného předmětu, jímž byla keramická nádoba a z původního Domečkova stručného popisu nálezové situace doplněného náčrtkem. Teprve v roce 2011 při revizi nálezů z laténských pohřebišť uložených v Muzeu východních Čech v Hradci Králové se podařilo nezvěstné artefakty objevit a zdokumentovat. Zároveň byl dohledán též antropologický a osteologický materiál, uložený v současné době v Národním muzeu v Praze. „Znovuobjevený“ archeologický a antropologický materiál z hrobu č. 35 z Dobré Vody, okr. Jičín, umožnil poprvé po více než 115 letech od jeho odkryvu, jeho komplexnější vyhodnocení. Získaná data přispěla k přesnějšímu datování pohřbu, jenž lze zařadit do fáze LT B2a. Vyhodnocení dochovaných antropologických pozůstatků ukazuje, že pohřeb náležel jedinci mužského pohlaví zemřelému ve věku 30 až 50 let, jehož postava dosahovala výšky nad 170 cm. Jako zajímavé se jeví též trauma v oblasti levé části čelní kosti, způsobené patrně úderem tupým předmětem (obr. 6). Zásadní poznatky přineslo též osteologické vyhodnocení zvířecích kostí, které byly součástí hrobové výbavy. Podle aktuálního zjištění se nejednalo o „nohu srnce“, jak původně uváděl nálezce L. Domečka, ale o část zadní končetiny domácího prasete. Toto zjištění zapadá do předpokládaného rámce, neboť právě části prase jsou jako masitý přídavek v diskutovaném kontextu registrovány zcela nejčastěji. Zvyk ukládat masité milodary, stejně jako keramické nádoby, do hrobových výbav pak obecně není na českém území zcela typický. Uvedené prvky odkazují nejspíše na působení vazeb s oblastí středního Podunají, které lze častěji pozorovat právě ve východočeském regionu, k němuž geograficky přísluší i pohřebiště v Dobré Vodě.