Vnímání rizika, úrazovost a vyhledávání mimořádných prožitků při pískovcovém lezení

Abstract

Pískovcové lezení je specifická disciplína horolezectví, u které se v pozici tzv. prvolezce objevuje vysoká míra objektivního rizika. To má vliv na psychiku lezce, na bezpečnost a na samotný výkon. Ten je doprovázen specifickým prožíváním s ambivalentními pocity a vážnými bezpečnostními riziky. Cílem studie je analyzovat incidenci úrazovosti ve vztahu k vnímání rizika a tendence vyhledávat mimořádné prožitky (SST). Výzkumný soubor tvořilo 33 vybraných prvolezců na pískovcových skalách. Použito bylo dotazníkové šetření. Zranění zažilo 24 % lezců, u 60 % ze zraněných to nezměnilo jejich další vnímání rizika a všichni se k lezení vrátili. Někteří psychicky silnější, někteří obezřetnější. Vnímání rizika se ukázalo jako odlišné od vnímání strachu. Strach pociťuje 48,5 % lezců, zatímco 88 % pociťuje riziko pádu. Dále pociťují euforii, štěstí, pocit uspokojení z překonávání limitů, pocity jistoty i nejistoty. Míra tendence vyhledávat mimořádné prožitky je u těchto lezců 24,6 v celkovém skóre SST. Vnímání rizika a s ním související úrazovost se ukázalo u pískovcového lezení jako specifické a v některých aspektech nesrovnatelné se sportovním lezením na ostatních skalách. Způsob jištění a s ním spojené nároky na psychickou i fyzickou zdatnost lezce poukazují na unikátnost této horolezecké disciplíny. To vyžaduje samostatnou pozornost.