Vědecká praxe jako osobní poznání: epistemologický odkaz Michaela Polanyiho

Abstract

Michael Polanyi se od čtyřicátých let 20. stol. vyjadřoval k tématům, která od let šedesátých rezonovala v dílech jeho kolegů teoretiků vědy, filosofů přírodních věd a epistemologů (pro účely této studie se zde zmíním pouze stručně o T. S. Kuhnovi a K. R. Popperovi). První část předložené studie zrekonstruuje stěžejní body jeho konceptu „osobního poznání“ (personal knowledge), který se zaměřuje na propojení perspektivy individuální úrovně vědeckého zkoumání s jeho sociálním rozměrem. Cílem je jeho náhledy zhodnotit zejména z hlediska potenciálu, jaký mají pro interpretaci výzkumné práce v oborech na pomezí vědy a dalších disciplín. Jsem přesvědčen, že neotřelý pohled na otázku reality (a její stratifikace), se kterým Polanyi přichází, lze číst jako obhajobu diverzity myšlení. Polanyi v mé interpretaci provádí jistou formu filosofické terapie vědy a jejího sebepojetí, které v minulém století procházelo, stejně jako celá západní společnost, dramatickými proměnami.