V paradoxu lásky: tělesnost jako vnitřní podmínka Božího zjevení a téma systematické teologie

Abstract

V článku reflektujeme některé možnosti systematicko-teologického přístupu k lidské tělesnosti. Tážeme se po tom, jak se tělesnost člověka stává předmětem teologického zájmu. Poukazujeme přitom na lidskou tělesnost jako důležitou součást Božího zjevení. Jako vhodné východisko systematicko-teologické reflexe navrhujeme možnost chápat ji jako vnitřní podmínku či vnitřní moment zjevení. Nejprve poukazujeme na možnost chápat tělesnost na základě analogie víry. Dále zmiňujeme polaritu mezi subjektivním prožíváním a obecným pojetím tělesnosti. Potom podtrhujeme důležitost toho, že dříve než se stane člověk v těle předmětem víry, stává se jejím subjektem. To je však možné jen díky tomu, že je od začátku nesen Boží láskou v Ježíši Kristu.