Mediace jako prostor pro druhého. Distance i blízkost

Abstract

Ve světě, který se stále více vyznačuje kulturní, náboženskou, axiologickou a postojovou rozmanitostí, je stále naléhavější potřeba setkávání, dialogu a zprostředkování potenciálních – nebo dokonce již zjevných – napětí, rozporů, konfrontací a konfliktů mezi rivalskými nebo odlišnými pohledy. Právě na fenoménu zprostředkování se zaměřuje tato studie, jejímž cílem je nabídnout neasertivní a pokud možno nemoralizující křesťanský pohled na vnitřní podstatu fenoménu kulturního a náboženského zprostředkování. Fenomén kulturního a náboženského zprostředkování patří k tomu, co lze nazvat „znameními doby“. Jako takový si zaslouží analytickou pozornost křesťanské reflexe. Tato studie se snaží nabídnout takovou reflexi z pohledu teologie stvoření a vnitřních božských vztahů v Trojici, v kombinaci s mimetickou analýzou, která odhaluje určité pokušení kontaminovat mediaci antropologickými tendencemi objektivizovat, kolonizovat a přivlastňovat si druhého. Trojiční základ mediace otevírá možnost tiché, neinvazivní reflexe – nebo čtení reality – skrze prizma křesťanské hermeneutiky.